Namísto hledání práce jsem se pustila do podnikání. A nelituji toho, říká Lenka Karpíšková

Podnikání Lenky Karpíškové nejlépe vystihuje známé přísloví o tom, že když se chce, jde všechno. Po ztrátě zaměstnání už žádné další nehledala, protože jí takový způsob vydělávání peněz stejně nevyhovoval. Lákala ji volnost, kterou s sebou přináší freelancing.

Obavy a nejistotu zahnala pořádnou dávkou nadšení a rozhodla se to vyzkoušet. Zařídila si živnostenské oprávnění, vybudovala jednoduchý web a začala shánět první klienty. Jak to dopadlo? Jak nejlépe mohlo – nyní působí jako korektorka a virtuální asistentka, a navíc si plní i své kreativní sny, které dřív upozaďovala. Založila malý e-shop s dekoračními polštářky, zdobenými tričky a dalšími textilními výrobky.

Mám za to, že Lenka může svým podnikatelským příběhem inspirovat a motivovat spoustu lidí. Položila jsem jí proto pár otázek, aby vám tu zajímavou cestu od nespokojenosti k radosti přiblížila.

▶ Co vás dovedlo k myšlence, že začnete podnikat a ještě k tomu prostřednictvím internetu?

Těsně po rodičovské dovolené jsem dostala v práci výpověď. A to byl prvotní impuls – přemýšlela jsem, co dál. Bylo mi jasné, že se dvěma malými dětmi budu nové místo shánět dlouho a možná i marně. Brzy ale přišel nápad, kterého jsem se chytla. Řekla jsem si, že bych mohla provádět korektury textů.

▶ V čem jste shledávala přínosy a čeho jste se obávala? Vnímala jste riziko, co s sebou nese volná noha?

Za velkou výhodu jsem určitě považovala možnost pracovat z domu. Nadchla mě představa, že nebudu muset řešit problémy typu, kdo mi pohlídá děti, když onemocní, když budou mít prázdniny a podobně. Manžel totiž pracuje na dvanáctihodinové směny a babičky bydlí jinde. Tyhle starosti mi tak díky „domácí kanceláři“ krásně odpadly.

Se strachem jsem samozřejmě také bojovala. Bála jsem se hlavně nedostatku práce a financí. Ale tak nějak jsem neměla co ztratit. Naštěstí jsem mohla a mohu počítat s podporou svého manžela, za kterou jsem moc ráda. Bez ní by všechno bylo mnohem komplikovanější.

▶ Jak byste zhodnotila náročnost budování příjmů na internetu v porovnání s tradičním zaměstnáním?

Na internetu to je náročnější, hlavně v začátcích. V klasickém zaměstnání má člověk svým způsobem jistotu. Naopak podnikání moc finančního klidu nedodává. Prošla jsem si tím, musela jsem začít úplně od nuly a to riziko tam bylo. Proto teď zastávám názor, že nejideálnější je nejprve chvilku podnikat při práci a až pak podle výsledků pokračovat v byznysu naplno.

▶ Jaká byla vaše cesta od myšlenky k realizaci? Co byl váš první projekt a jak jste ho rozjela?

Nejprve jsem se vůbec rozhodla, že do toho půjdu. Získala jsem živnostenské oprávnění, postavila jednoduchý web se základními informacemi a začala jsem hledat klienty. Bylo to těžké, ale postupem času jsem spolupráce opravdu navázala a vše se obrátilo k lepšímu.

Od korektur jsem pak trochu odbočila i k práci virtuální asistentky, kterou lze také vykonávat z domu. V současné době spolupracuji se třemi výbornými podnikatelkami. Pomáhám jim s administrativou, vyřizuji e-maily, přepisuji videa a tak podobně.

▶ Specializujete se jen na korektury a administrativní činnost?

Ne. Jak ukázala praxe, potřebuji i jiné „pracovní vyžití“. Korektury byly prvním nápadem. Viděla jsem v nich nejlepší příležitost, jak být na volné noze a pracovat z domu. Ale tohle specifické zaměření mě po nějaké době začalo unavovat.

Také jsem se rozhodla víc naslouchat svému vnitřnímu hlásku, který mě už dlouho sváděl k tomu, abych myslela i na sebe a aspoň trochu se pootevřela světu a sdílela s ním, co mám ráda. Tím „něčím“ je textilní tvorba, která mě naplňuje. Takže dekoruji trička, především pro děti, a také šiju dětské dekorační polštářky, které jsem vymyslela.

▶ A co vás dovedlo k MioWebu?

Právě to textilní tvoření – chtěla jsem svou kreativitu a výtvory prezentovat na nových stránkách. Vybudovala jsem je na MioWebu, který jsem objevila díky Stáni Stiborové (Mrázkové). Je jednou ze zmiňovaných úspěšných žen, kterým pomáhám jako virtuální asistentka. Právě u ní jsem se s MioWebem setkala vůbec poprvé. Moc dobře se mi s ním pracovalo, a tak jsem si ho také pořídila.

▶ Líbí se vám? :-) Co máte na MioWebu nejradši? A existuje něco, co u něj postrádáte?

Editor mám ráda. Vše je jednoduché a intuitivní, přehledné a hlavně v češtině. Každou podstránku si snadno poskládám z elementů, které pohodlně přesouvám (přetahuji myší) z místa na místo. Troufám si tvrdit, že vyrobit web na MioWebu zvládne každý. A když si člověk někdy neví rady, může se obrátit na milou podporu. Nechybí mi asi nic, aspoň v tuhle chvíli.

▶ Vrátíme se k vašemu podnikání. Prozraďte, co vám v něm přináší největší radost?

Nejvíc mě těší spokojenost klientů. A u „textilního projektu“ miluju tu samotnou tvorbu. Povznášející kreativní proces, ze kterého vzejde hezký výsledek. Když se pak mé výrobky někomu líbí, jsem na vrcholu blaha. :-)

▶ Na co jste za svou byznys kariéru nejvíce hrdá?

Hrdá jsem hlavně na to, že jsem do toho vůbec šla. A také na to, že zůstávám, i když to bylo a stále někdy je hodně obtížné. Že to nevzdávám, když se nedaří. To si říkám, jak se na všechno vykašlu a půjdu zpátky do standardní práce… Svého rozhodnutí ale určitě nelituji.

▶ Co považujete za největší výzvu při budování vlastních projektů a jak se ji snažíte zvládnout?

„Kámen úrazu“ je jednoznačně zviditelňování se. Jsem velký introvert, takže jsem se musela překonávat i při vkládání své fotky na web. A myslím, že tohle mě bude provázet už asi napořád. Takže sebepropagace, to je taková výzva už nastálo asi.

▶ Plánujete rozšiřování svého podnikání? Jestli ano, tak na co se můžeme těšit?

Aktuálně nabízím své zboží na Fleru, ale časem ho chci přesunout na vlastní web. Dělám si zálusk na e-shop od MioWebu. Takže až nastane ta správná doba, budu mít vlastní elektronický obchod. Dále zvažuji práci s dětmi, možná ve formě zájmového kroužku. Ještě uvidím, jak se co podaří a jaké nápady se objeví.

▶ Co byste poradila člověku, který si pohrává s myšlenkou, že se pustí do podnikání?

To je jednoduché – ať se nerozhoduje moc dlouho a jde do akce. Jinak se nic nestane. Takže všem „přešlapujícím na místě“ radím: „Jděte hezky krok za krokem a časem se ohlédněte. Uvidíte, co všechno jste dokázali. Stojí to za to.“ :-)